Z tisku NOVÉ SLOVÁCKO – 5. února 2019
Knihařství ještě nevymřelo… stále je potřebné
Na Kyjovsku je už jediný. Ve své knihařské dílně pracuje na strojích ze sedmdesátých let. I když pro tisk a knižní vazbu se dnes využívají zcela jiné nové moderní technologie, u menších zakázek se automatika nevyplácí. Jiří Půrek se tiskařskému řemeslu věnuje celý život.
Půrek je rodilý Kyjovják. V Brně se vyučil ve čtyřletém oboru na knihtiskaře a v kyjovské tiskárně na náměstí pracoval až do roku 1991. Později byl zaměstnán v soukromé tiskárně a od roku 1995 začal samostatně podnikat. Dílnu má v rodinném domku v Boršově, místní části Kyjova, kde s rodinou žije. I když do reklamy neinvestuje, spolupracuje s okolními tiskárnami a na internetu má jeho firmička své stránky. „Skončilo knihařství na Veselsku, takže přijíždějí zákazníci i z tohoto regionu,“ říká Půrek s tím, že zakázky přicházejí i z Břeclavska a Brna. „Prostě se jim to vyplatí,“ dodává na vysvětlenou. „Klient si dnes nejdříve zjistí cenu, porovná s konkurencí – a často se vrací právě k nám,“ konstatuje knihtiskař.
A jaký je nejčastější typ zakázek? „Lidé si často chodí opravovat knížky, nejenom staré, ale i ty nové. Dnes se vše lepí a nemá to trvanlivost. Třeba studentka medicíny dostala k Vánocům bichli Lidské tělo. O Štědrém dnu ji otevřela – a listy se uvolnily. Nebo opravujeme dnes populární kuchařky. Mnozí se v současné době zabývají rodokmeny, historií své rodiny, a chodí si sem texty, které napsali pro své potomky, nechat svázat.“
V knihařství zhotovují z lepenky potažené barevným semišem také jídelní lístky pro restaurace nebo pamětní desky, které si objednávají obce pro příležitost ocenění svých občanů. Stále se najdou takoví, kterým je líto vyhodit přečtené drahé časopisy, a tak si je nechají svázat do knihy a mohou se k nim vracet. Váží se zde také kroniky, pamětní knihy nebo sbírky zákonů. A k těm nejobvyklejším zakázkám patří vazby diplomových, bakalářských a maturitních prací.
V knihařské dílně stojí několik strojů, největším je Grafopress. Dále ruční řezačka, vrtačka, zlatička. Knížky se zde sešívají ručně. Jiří Půrek vzpomíná, jak sazeči, v podstatě na principu vynálezce knihtisku Gutenberga v 15. století, vysázeli z jednotlivých písmenek celé noviny a jiné tiskoviny, což se změnilo až s nástupem digitalizace ke konci dvacátého století. V případě menších zakázek určitého typu je ale klasická ruční sazba i dnes vhodná. K vybavení jeho dílny patří spousta šuplíků plných kovových liter různých fontů.
„Zajímavostí byl tisk z takzvaných štočků, zinkových destiček, které klient získal na burze. Šlo o obrázky historických Bohuslavic. Výsledkem je tisk jako fotografie,“ přibližuje knihtiskař. Jiří Půrek se nebojí, že by tiskařské řemeslo zaniklo, i když se v něm tolik změnilo. Elektronické čtečky jsou podle jeho zkušeností na ústupu… šlo spíše o přechodnou módní vlnu a většina čtenářů dává přednost papírové knize. Svoje dovednosti předává synovi a věří, že v něm bude mít svého nástupce. Pro Kyjov a okolí by tak zůstala tato dnes již téměř „exkluzivní“ služba zachována.
ZDROJ: suzkyjova.blogspot.com ( m.budikova@gmail.com)